Úvod do kroniky
Ukázky z připravované kroniky...

Dokončení je plánováno na červen 2025

Uběhlo více než šest roků od doby, kdy jsem začal pátrat v matrikách po svých předcích. Nahromadilo se mi tolik informací, že jsem musel začít třídit jména podle rodových větví a podle míst, kde se usadili. Jestliže jsem se na začátku cítil jako objevitel a seznamoval se s cestou předků, doslova od vsi, ke vsi, později jsem této činnosti plně propadl a začal jsem vyjíždět do terénu, abych kontaktoval potomky tohoto starobylého rodu Kabát. Ano, teď si čtenář řekne, kde jsem k rodu Kabát přišel, ale je to prosté. Naše babička se jmenovala Alžběta Kabátová a pocházela z Malé Chyšky. Shodou okolností, které by dokázala vysvětlit jen babička, se jí v listopadu 1918 narodil syn Josef. A protože oficiálně neměl žádného otce, byl to Josef Kabát. To když se narodil o necelých devět let později Josefovi bratr, byl to už Adolf Šturm. Babička se mezitím provdala za Josefa Šturma ze Sobotky. Bratři spolu vyrůstali a měli různá příjmení, ale o tom až později v kapitole, která se bude věnovat Alžbětě a Josefovi.
Příběh rodu Kabát jsem začal sepisovat podle vesnic, ve kterých rod Kabát žil, nebo ještě žije. Kdybych zůstal jen u dat, která jsem našel v matrikách, šlo by o strohý výpis údajů o narození, oddavkách a úmrtí jedinců. Studuji proto i místní kroniky a příběhy doplňuji údaji nejen z těchto kronik, ale i historickými událostmi. Stalo se tak, že jsem využil i literaturu, která se naším rodem zabývá a co víc, bylo možné využít i filmové příběhy, které se k rodu Kabát váží. O tom se dočtete v jednotlivých kapitolách. Není jednoduché uchopit celé to téma větvení rodu Kabát, abych na nějakou větev nezapomněl. Rozhodl jsem se napsat nejen kapitoly pojednávající o místech, kde náš rod zakořenil, ale přidat i obrázky a povídání ze stránek "České tradice", které ukazují, jak se dříve žilo a vysvětlují pojmy, které mladým lidem již téměř nic neříkají. Další rozdělení je pak na generace rodu a těmi rovnou začneme. Přestože jsem umístil naší generaci "1" do druhé poloviny 16. století, je historie rodu delší. Historické záznamy, uvedené v českém tisku, uvádějí velmi staré zápisy, například ten z roku 1306, ve kterém císař Albrecht pasuje na rytíře Zikmunda Kabáta, za věrné služby. Později je uváděn i erb Kabátů, který se váže k výše zmiňovanému Zikmundovi.
Matriky nám dovolí náhled nejdále do 17. století. O trochu dále se můžeme dostat díky gruntovním knihám, ale ne o moc. Pak už jsme závislí na kronikách obcí, zda se tam objevila zmínka o našem rodu. Proto nemáme doloženou přímou cestu od naší první generace ke zmiňovanému Zikmundu Kabátovi. Máme jen ústní informaci předávanou z generace na generaci. Pokud této tradici předávání informací budeme věřit, pak se můžeme dostat ještě dále, až ke křížovým výpravám do Svaté země. Až tam by měla sahat historie rodu Kabát. O tom si povíme hned v kapitole "Generace 1".
Tato kronika vzniká proto, aby kdokoli mohl navázat na toto dílo a doplnil chybějící korálky příběhů. Také aby časem upřesnil některé špatné údaje, které v takovém díle, i přes veškerou péči mohou nastat. Jsem si vědom toho, že se mohu i někoho necitlivě dotknout popsaným dějem, ale i přes tyto nástrahy se pouštím do vypravování příběhu tak, jak ho vidím já, po mnohých setkáváních se zástupci jednotlivých větví rodu. Ještě musím zmínit, že již dlouhou dobu mě pomáhá s grafickou úpravou našich rodových stránek Kristýna Červenková, rozená Kabátová a proto budu i některé její obrázky s díky využívat i pro tuto kroniku. Také musím poděkovat Lucii Večerníkové, že mohu nahlížet do její práce - Historie rodu Kabát. Budu i citovat její texty, pro obohacení mé práce.
Ještě musím na tomto místě poděkovat své rodině, že trpí mé vysedávání u počítače, které se svým rozsahem blíží k běžné pracovní době. Zanedbávám tím zkrášlování našeho rodinného sídla a málo se účastním práce na chalupě.
Tak tolik úvodem a pojďme se ponořit do doby, kdy ve Vilasově Lhotě vládl rytíř Vilas, v Žemličkově Lhotě hospodařili Žemličkové, v Krchově hospodařili bratři Krchové a kdy obec Týnice ještě byla Tejnice.
Vladimír Šturm
