Generace 2
Jak už bylo zmíněno v minulé kapitole, Jan Kabát převzal grunt po strýci roku 1624. Doposud není jasno, jak se jmenovala Janova manželka. Bylo to v době, kdy se zapisoval jen otec a matka jako by ani neexistovala. Podle matrik víme alespoň jména dvou Janových dětí. Byl to Václav *1620 a Matěj *1630. Proč chybí spousta zápisů v matrikách, vysvětluje Lucie Večerníková:
"Na počátku bouří husitských přilnulo obyvatelstvo zdejší obce k víře utrakvistické. Rytíř Bohuslav stál sám v čele hnutí a bojů proti odpadlému Rožmberkovi. Předbor z Radejšína protestoval proti upálení mistra Jana Husi v Kostnici. Veškeré okolní fary, zejména krásnohorská, petrovická, kovářovská, nechvalická byly obsazeny faráři "pod obojí". Od vydání majestátu Rudolfem II. (1609) oblíbili si krašovští víru protestantskou [...] Avšak kruté pronásledování protireformační po bitvě na Bílé Hoře mělo za následek, že téměř veškeré výše jmenované fary z nedostatku kněží katolických osiřely [...] Ale krašovští ještě roku 1650 trvali u staré víry: konečně, bojíce se žalářování, učinili vyznání víry katolické. Protireformace se všude hladce nedála, jak dokazuje zpráva z roku 1650, kdy na Vysokém Chlumci bylo více lidí z Krásnohorska žalářováno, ježto k církvi katolické nechtěli přistoupiti. Tím byli krašovští a petrovičtí odstrašeni a veřejně víru vyznali." (z Krašovické pamětní knihy z let 1930–1940).
Tolik tedy k otázce, proč chyběly zápisy v matrikách. On je tam prostě neměl kdo zapisovat. Jan Kabát měl zcela určitě dětí mnohem více, ale víme jen o těch, kteří zůstali na gruntě. Děvčata se provdala a mládenci se oženili do jiných vesnic. V době, kdy se Jan Kabát staral o grunt v Krašovicích, proběhla na pražském hradě korunovace českého krále. V listopadu 1627 se jim stal syn císaře Ferdinanda II., Ferdinand III. Po létech tahanic o českou korunu se stav uvnitř království mohl stabilizovat. Ferdinand II. připravil pro syna danou pozici, o které nemohlo být pochyb. Sám Ferdinand II. vládl v Čechách až do roku 1637, kdy ve věku 58 let umírá. Nástupnictví Ferdinanda III. bylo dané a tak o novém králi nemohlo být pochyb. Ještě je důležité zmínit další významnou postavu českých dějin. Byl jím Albrecht z Valdštejna. Tento vojevůdce císařských vojsk má velmi zajímavý příběh. Co říká Wikipedie:
"Spolu s dalšími protestoval v červnu 1618 proti vypovězení jezuitů ze země, za což je stižen direktory domácím vězením. Poté, co Thurn vtrhl na Moravu, byl Valdštejn převelen s plukem, jemuž velel, do Olomouce. Zde se 30. dubna 1619 z vlastního rozhodnutí pokusil vojáky převést na císařskou stranu pochodem do Vídně. Jeho vrchní strážmistr se proti tomu rozhodnutí postavil, ale Valdštejn jej chladnokrevně zabil. Ještě té noci v čele čtyřiceti mušketýrů vtrhl do domu moravského zemského výběrčího v Ostružnické ulici a vynutil si klíče od truhlic s penězi moravských stavů (tedy Zemské vlády). Moravská zemská jízda, která se vydala Valdštejnův pluk stíhat, přinutila šest setnin pluku k návratu. Zbylé čtyři setniny a vozy s uloupenou stavovskou pokladnici dovedl Valdštejn do Vídně a předal císaři. Moravané prohlásili Valdštejna za "bezectného psance, který se již nikdy nesmí vrátit do Markrabství moravského." Jeho majetek propadl stavům."
Z těchto řádků je patrné, že Albrecht byl muž činu a nezalekl se ani špinavé práce, když jí bylo za potřebí. Po Bílé Hoře se účastnil znehodnocení české měny, což vedlo k státnímu bankrotu:
"Když bylo vítězství císařské strany dovršeno, zúčastnil se spolku, který vytvořili zemský místodržící kníže Lichtenštejn, židovský bankéř Jakub Baševi z Treuenburka, holandský obchodník Hans de Witte a Pavel Michna z Vacínova. Společně založili mincovní konsorcium, které razilo znehodnocené mince – tzv. dlouhé mince. Celý podnik skončil státním bankrotem, on však vydělal tímto podnikem jmění. Daleko větší zisky však získal nákupem konfiskátů mezi lety 1621–1625, mezi nimi vynikalo dědictví po Smiřických a Rödernech. Objem zisků z těchto spekulací je odhadován až na 6 miliónů rýnských zlatých."
Tolik snaha popsat dobu, v jaké se nacházel náš sedlák Jan Kabát ze vsi Krašovice. Tuneláři se tedy vyskytovali už ve středověku, není to vynález této doby. Zdálo by se, že to nejhorší máme za sebou, ale nezapomeňme, že se námi sledovaný rod Kabátů nachází v období třicetileté války a nikdy nevíte, které vojsko projde vaší obcí. Pojďme tedy otočit list a vydat se do další generace tohoto rodu...