Na sedmou výpravu za Kabáty jsme si se synkem půjčili dodávku, ve které
jsme cestovali i spali. Do dodávky jsme umístili jízdní kola, na kterých jsme
pak vyráželi na průzkumné cesty po okolí. Pro našeho Martina to bylo zase jiné
dobrodružství. Jak už to tak bývá, navštívili jsme spolupracující Kabáty a
objevili nějaké nové.
Pátek 2.6.2023 – Brzy po obědě jsem vyzvedl Martina ze školy.
Jeli jsme si pro dodávku Fiat Ducato. Přijeli jsme s dodávkou domů a už se
nakládaly matrace, spacáky a vybavení na víkendový pobyt. Než jsme se vypravili
z domova, byly tři hodiny odpoledne a cesta přes Prahu byla pomalá.
Dálnice D4 také cestování nepomohla, protože se na ní intenzivně pracuje, a tak
jsme se do Petrovic dostali až okolo 18. hodiny. Využili jsme parkoviště u
fotbalového hřiště a šli jsme na procházku do oblasti V horách. Tady v čísle
45 bydlívali Kabátovi. Z původního domu se zachovala jen malá část a nyní
je dům v celkové přestavbě. Když jsme se vraceli do Petrovic, šli jsme se
podívat na dům, kde měla bydlet Eva Nováková, rozená Kabátová(G11B23a), z Vilasovy
Lhoty. U domu bylo veselo, tak jsem se optal, zda tam paní Evu najdeme a
opravdu tam byla! Máme tedy hned několik dalších osob do rodokmenu. Ozvala se
mi i sestřenice paní Evy, Dana a přidala informace vedoucí k novému záznamu
– viz G11B34a. Páteční program tím byl vrchovatě naplněn, šli jsme se najíst a
spát do dodávky.
Sobota 3.6.2023 – Jasná noc přinesla mrazivé ráno a od 5 hodin
jsme už byli na nohou. Uvařili jsme si čaj a posnídali jsme. Uklidili jsme si
náš dočasný pokoj v dodávce a přichystali si jízdní kola na průzkumnou
cestu. Vydali jsme se po červené turistické značce do osady Dobrá Voda. Po
cestě jsme překonali pomyslnou hranici středočeského kraje a dorazili do kraje
jihočeského. Tady jsme si pořídili fotku u kaple Panny Marie a obešli jsme si
objekt č.p.4, kde také žili Kabátovi. Po krátké přestávce jsme se vydali na
cestu zpět do Petrovic. V Petrovicích jsme se ještě zastavili u místní
školy s knihovnou a Martin si pohrál na dětském hřišti před školou.
Uklidili jsme kola do dodávky a zavolali jsme paní Slávce, do Kabátovy cihelny,
zda už je vzhůru. Pak jsme paní Slávku navštívili. Trochu jsme probrali
přípravy na mši svatou, která se bude konat 23.6.2023 a bude věnována našim kněžím
Jiřímu a Jiřímu Kabátovým. Pak jsme se vydali do Klisince, kde jsme navštívili Petra
Kabáta. Petr pro nás zajistil několik kusů Zlatých stránek, ve kterých se dají
dohledat adresy dalších Kabátů v JČ kraji. To nám moc pomohlo, protože hned
následující den jsme se seznámili s dalším panem Kabátem. O tom ale až v nedělním
příspěvku. U Petra jsme poseděli a také nás pozval na dančí guláš, který
připravoval s přáteli na dnešní oslavu padesátých narozenin svého kolegy.
Byla to pro nás skvělá nabídka, protože jsme nemuseli po cestě hledat restauraci.
Guláš se opravdu povedl. Poděkovali jsme za pohoštění a vydali se dále na cesty
za Kabáty. V Oseku jsme se marně pokoušeli najít dům, kde bydleli Kabátovi
na začátku 20. století. Po neúspěšném pátrání jsme se přesunuli do Božetic, kde
dlouhodobě pátráme po stopách kováře Bédy Kabáta a také kováře Bohuslava
Kabáta. Navázali jsme kontakt s rodinou kronikářky paní Jelínkové a pan
Jelínek nám přislíbil, že získá informace od Božetických pamětníků. On sám si
na Bédu Kabáta vzpomíná, ale místo kde bydlel před tím, než se usadil v Božetickém
mlýně si také nevybavil. Po návštěvě Božetic jsme se vydali na plánovanou
schůzku s naší grafičkou Kristýnou do Milevska. Usadili jsme se v pizzerii
a Kristýna se pochlubila vytvořenou galerií pro tvoření rodokmenu v programu
Canva. To je program, který využívám pro tvorbu Mapy Kabátů. Pokud by se moduly
z galerie osvědčily, dal by se sestavit jakkoli rozvětvený rodokmen. Kristýně
děkuji a během letních prázdnin vše otestuji. Z Milevska jsme se přesunuly
na Písecké hory a navštívili jsme rozhlednu Jarník. Odsud byl krásný výhled po
okolí. Pak jsme se přesunuli do Písku na nábřeží. Prohlédli jsme si sochy z písku,
udělali jsme si okruh okolo Otavy a vrátili se k dodávce. Jeli jsme hledat
místo na spaní. V plánu jsme měli Strakonice a okolí. Mezi Pískem a
Strakonicemi se nám žádné vhodné místo k zaparkování nelíbilo a tak jsme
si udělali okruh Strakonicemi. Na okraji Strakonic jsme našli chatovou osadu a
místo pro dodávku. Udělali jsme si večeři, roztáhli matrace a šli spát. Sobota byla využita na 100 procent.
Neděle 4.6.2023 – v noci nás rušil zvuk spěchajících
řidičů u silnice do Strakonic. Ráno bylo opět velmi chladné a vstávali jsme
kolem páté. Uvařili jsme si čaj, posnídali jsme a přesunuli se ze Strakonic do
Svaryšova, kde měl být zárodek rytířského rodu Kabát, o šest století dříve.
Opravdu jsme po krátkém hledání našli bývalý statek s rozpadlou střechou
stájí. Pozemek je kolem dokola obestavěn vysokou kamennou zdí, tak dovnitř
vidět není. Býval to však velký objekt s obrovským dvorem. Poslední zmínka
o rodu Kabát je ze 17. století. V tomto století je pak psán už nový majitel. Přestože
je objekt na spadnutí, měl jsem radost, že jsem tento historický objekt
spatřil, dříve než se celý rozpadne. Ze Svaryšova jsme se vrátili do Strakonic,
na parkoviště obchodního centra, poblíž strakonického hradu. Vytáhli jsme kola
a jeli si prohlédnout okolí hradu. Když pak otevřel nedaleký Kaufland, došli
jsme si na toaletu a také jsme se umyli. Ve Zlatých stránkách jsme si našli
pana Václava Kabáta a jeli jsme hledat jeho dům. Když jsme dorazili k domu,
bylo teprve půl deváté, tak jsme ještě nezvonili a projeli se na kolech po
okolí. Našli jsme fotbalové hřiště s lavičkami a tady jsme počkali do
deváté hodiny. Pak jsme zazvonili na Kabátovi. Pan Václav se zdál překvapen,
když jsem říkal, že jsme od Kabátů. Vysvětlil jsem panu Václavovi svoji práci a
nastínil plán napojení strakonických Kabátů na Svaryšovskou větev, která by
měla být i naší větví, jak popisuje pan Emil Kabát v kronice zámečku
Hochperk. Pan Václav nám poskytl indicie k vypátrání jeho předků a pak
jsme se rozloučili. Dojeli jsme k zaparkované dodávce, naložili kola a
vydali jsme se na zpáteční cestu domů. Po cestě jsme si ještě dali oběd v restauraci
Cobolis a dorazili domů. Doma jsme vyklidili dodávku a čekali na pokyn majitele
k převzetí vozu. Na hledání předků pana Václava Kabáta jsem strávil celý
týden. Našel jsem více než 40 osob a dostal se až k roku 1740. Zatím se
napojení do Svaryšova nepotvrdilo. Zadal jsem všechna nalezená jména do
databáze nezařazených a čas ukáže, kde se nám propojí. Děkuji všem
spolupracujícím Kabátům za další posun v rodokmenu!
