Kabátovi ze samoty Svídí u Radešic

Obec Radešice je malá vesnice, část obce Petrovice v okrese Příbram. Nachází se asi 4,5 km na východ od Petrovic. Vesnicí protéká Varovský potok. Je zde evidováno méně než 20 žijících obyvatel. Díky filmu "Na samotě u lesa" máme představu o tom, jak to na Svídí vypadalo v době, kdy tam žila rodina Jana Kabáta. https://tv.nova.cz/clanek/41875-na-samote-u-lesa-po-41-letech-chalupu-dedy-komarka-nepoznate-jak-dnes-vypada. Dnes už je dům k nepoznání. Nový majitel objekt zcela přestavěl. Pokud se budete chtít na Svídí vydat autem, tak riskujete nějaký ten škrábanec o kamenné zídky na lesní cestě z Radešic. Od Obděnic jedete korytem polní cesty, kde není vidět, co vás čeká za zatáčkou. Nejlépe pěšky, nebo na kole. Než se objevil na Svídí Jan Kabát (*1821), žila zde rodina domkáře Václava Pešaty. Do Petrovic to měl Jan z Krchova čtvrthodinku chůze a na Svídí to je z Petrovic hodinka chůze. Jan tedy měl svou budoucí nevěstu Kateřinu Pešatovou nedaleko. Je velmi pravděpodobné, že oba navštěvovali školu v Petrovicích a poznali se už tam. Každopádně v listopadu 1846 mají svatbu v Radešicích a na Svídí se jim pak narodí celkem 9 dětí. Jan hned od začátku eviduje, že život na samotě nebude jednoduchý. Jan je kovář a spoustu věcí si dokáže vyrobit sám. Malé políčko u chalupy nemá velký výnos, a tak rodinka využívá i dary lesa. Jan je podnikavý, ale uživit tolik capartů je často nad jeho síly. Chalupa je malá, ze začátku tu bydlí ještě rodiče Kateřiny, a tak pokud to jde, děti si hrají venku, nebo v lese. Děti pomáhají i tím, že sbírají lesní plody a sem tam se na talíři objeví i zvěřina. Dnešní děti znají už jen zlomek toho, čím se bavily jejich předchůdci. Na Svídí se přímo nabízí hra Na četníky a zloděje. U více dětí se dala hrát Mlsná koza, Honzo vstávej, Na hastrmana, Krvavé koleno, Cukr káva, trefovačky nebo kuličky. Před některými hrami bylo nutné se rozpočítat, kdo bude v nejlepší pozici. K tomu sloužila rozpočítadla. Kdo by neznal Ententýky, nebo Jedna, dva, tři - my jsme bratři, případně Jede vláček motoráček. Zmíněné hry a rozpočítadla rozepisuji až na konci tohoto článku, tam si je můžete připomenout.

Vraťme se k rodině Jana a Kateřiny. První se jim narodila dcera Marie (*1848), která se provdá za Františka Stibora z Bratříkovic. Druhý byl Jan (*1849), který zůstane domkářem na Svídí. Třetí byla Anna (*1852), která se provdá za Jana Kroužila z Žemličkovy Lhoty. Čtvrtý byl František (*1855), který se oženil s Annou Hejkalovou. Pátý byl Matěj (*1858), který se ožení s Marií Neužilovou z Malé Chýšky (viz Chyšky). Šestý byl Josef l. (*1860), sedmá Antonie (*1863), osmý Josef ll. (*1866), který se ožení s Marií Hoškovou a devátý Antonín (*1868), který se ožení s Annou Žemličkovou z Bratříkovic.

Dalším pokračovatelem se stane prvorozený syn Jan Kabát (*1849-1920) s Annou Komendovou (*1855). Janovi a Anně se narodí celkem sedm dětí. První je Marie (*1878), která bude provdána za Jana Fořta v Liberci. Druhý je Josef Jan (*1879), který se stane domkářem na Svídí. Třetí je František Ladislav (*1883), o kterém zatím více informací nemáme. Čtvrtý je Bohuslav (*1885), který se ožení s Ludmilou Neumanovou. Pátá je Albína (*1887), o které zatím matriky mlčí. Šestá je Božena (*1889), která se provdala za Josefa Havla. Poslední je Antonie (*1891-1891) a také nám zatím chybí více informací.

Jak už bylo popsáno výše, dalším domkářem na Svídí se stal Josef Jan (*1879). Spolu s Antonií Bardovou budou mít šest dětí. První je Marie (*1905-1994), která bude provdána za pana Žížalu. Druhý je Josef (*1907-1979), o kterém sbíráme podrobnější informace. Třetí je Anežka (*1909-2003), která bude provdána za pana Šebka. Čtvrtý je Stanislav (*1911-1951), pátý je František (*1921-1980) a také o těchto dvou bratřích se snažíme dohledat podrobnosti. Šestá je Anastázie (*1923-1994), která bude provdána za pana Pecha. U této poslední rodiny Kabátů se musím zastavit. Píše se o ní v knize "Krajem lidí a kamenů", ve které autor, pan Vladimír Stibor vypráví o zajímavostech zdejšího kraje. Podívejme se na část, pojednávající o Radešicích:

Hajný Zdeněk byl velice přísný. Vrchnosti sloužil oddaně. Staré báby honil z lesa, i když šly jenom na chrastí. Jinak byl šikovný jako řezbář a dovedl vázat knihy do kůže. Kolem roku 1940 patřilo k obděnické obci kolem 200 ha lesů. V době soukromého hospodaření bylo v lesích hodně lovné zvěře, zajíců, divokých králíků, křepelek, koroptví a bažantů. V minulosti se zde pořádaly soukromé honitby lovení zvěře, na svých a nebo pronajatých polích. Lovilo zde také mnoho pytláků. Vyhlášený byl jakýsi Kabát z Radešic. Hajný s četníkem na něj mnohokráte číhali, ale nikdy se jim ho nepodařilo polapit. Hlídali prý po několik dní srnu chycenou do oka, ale on okolo ní jen procházel, ale nikdy k ní nešel. Jistě tušil, že je hlídaná. Nakonec ji musel hajný zakopat. Pytlák Kabát byl znamenitým stopařem zvěře. Přesně věděl, kudy chodí. Když prý šel do Příbrami, ráno cestou nakladl oka, a když se vracel, tak po hospodách chycenou zvěř prodával. Ve stáří o sobě říkal, že všechna zvěř, kterou pochytal, kdyby mu šla, až zemře, ve čtyřstupu za rakví, všichni ti zajíci, králíci, srnci a kdoví co ještě, by utvořili tak velký průvod, jaký tu na pohřbu ještě nikdo neměl. Nad tímto průvodem by ještě letěla hejna koroptví, křepelek a bažantů. Tolik ze zmíněné knihy.

Následuje blok plný her

V tomto bloku se vracím k výše zmíněným hrám, které možná nejmladší generace už ani nezná. Většinu z nich pamatuji z dětství sám a ty které jsem neznal, mi připomenul pan Miloš Zapletal, v jeho encyklopediích her. Bavila vás některá hra v dětství natolik, že se o ni chcete podělit? Pošlete ji na e-mail uvedený dole.

Na četníky a zloděje

Klasická honička dvou skupin dětí. Rozdělení se může odehrávat tak, že jeden hráč se předkloní dopředu a jiný mu zabubnuje na záda a přitom říká "Bumtarata na buben, kdo je tady, kdo je ten?" Předkloněný hráč řekne, že četník, případně zloděj a když se rozdělí všichni hráči, tento předkloněný hráč se přidá k méně početnému týmu. Většinou jen policajti pochytají všechny zloděje a mohou se role otočit. K zajištění zlodějů je určené vězení, které musí strážit četník. V případě že se jedná o ukradený poklad, je potřeba najít i ukradený poklad. Takový malý ukradený diamant se hledá opravdu špatně. Zloději si jej mohou předávat a pro četníky není jednoduché určit, kde poklad je. V pokladové hře mohou četníci dát do vězení jen přistiženého zloděje s částí pokladu.

Mlsná koza

Děti si kleknou, nebo sednou do půlkruhu, aby na sebe viděli. Hráč, který je mlsnou kozou stojí opodál zády k dětem. Jeden z hráčů ukryje v dlani drobný předmět, třeba barevný korálek. Potom děti zavolají na mlsnou kozu "Mlsná kozo, pojď na zelí, máme dobrý kyselý". Děti mají ruce sepnuté vodorovně k sobě, jako by prosili. Mlsná koza si prohlíží hráče a tipuje, který schovává korálek. Když na někoho ukáže, ten hráč musí rozevřít ruce, aby ukázal, co skrývá. Když se koze nepodaří ani na třetí pokus najít správného hráče s korálkem, odejde opodál a bude to zkoušet v nové hře. Hráči si mohou korálek libovolně přesunout. Ukáže-li mlsná koza na správného hráče s korálkem, vymění si role. Ten, kdo dělal mlsnou kozu vloží korálek do rukou vybranému hráči. Tato část se mi vždycky nejvíce líbila. Děti stojí v řadě, vedle sebe, mají ruce sepnuté u sebe a čekají, zda dostanou korálek. Bývalá mlsná koza má korálek mezi dlaněmi a každému postupně přejede jeho sevřené ruce. Když přijímající hráč ucítí vkládané ruce dárce, musí je nahoře povolit, aby se dárce dostal dovnitř. Takto projede sepnuté dlaně všem hráčům. Jeden z hráčů dostal korálek, ale nikdo neví, kdo ho má. Hráč se nesmí prozradit. O to víc pak mlsná koza pozoruje hráče a tipuje, kdo je asi držitelem korálku.

Honzo vstávej

Hráči se postaví do řady za startovní čáru. Vyvolávač se vzdálí na cílovou čáru, vzdálenou aspoň 10 metrů (my jsme využívali jako cíl zeď domu). Odtud pak vyvolává jednotlivé hráče slovy "Honzo vstávej!". Hráč, který je právě na řadě se zeptá "Kolik je hodin?" Vyvolávač odpoví "Dva sloní!" Hráč udělá velké sloní kroky, směrem k cíli. Vyvolávač se pak obrátí na dalšího hráče v pořadí a říká "Honzo vstávej!" Na otázku, kolik je hodin, odpoví třeba "Pět slepičích!" Hráč postoupí o pět malých, slepičích krůčků. Vyvolávač střídá hráče v pořadí, jak jsou vedla sebe a pak začíná opět od prvního. Obměnou může být vyvolávání tak, jak se vyvolávači zachce. Při tomto způsobu se však nemusí na někoho dostat řada. Vyvolávač obměňuje zvířecí kroky a skoky. Například 10 vrabčích, 2 čapí, 6 bleších, 2 žabí, 20 mravenčích, 5 račích (u račích se vrací zpět). Specialitou je čertí skok. Hráč jde do podřepu, pak vyskočí co nejdále dopředu, a přitom se otočí kolem své osy. Ještě může vydávat zvuky, jako čert. Další speciality se týkají porouchaných hodinek. Když vyvolávač řekne "Hodinky jdou dopředu!" hráč, kterého se to týká roztáhne ruce a točí se ve směru hodinových ručiček, při současném postupu vpřed. Točí se tak dlouho, než vyvolávač ohlásí "Dost!" Při hlášce "Hodinky jdou pozadu!" se hráč točí proti směru hodinových ručiček a posouvá se vzad. Opět musí přijít povel "Dost!" Při povelu "Hodinky šly pěšinkama" hráč klikatě postupuje vpřed, než uslyší povel "Dost!" Při povelu "Hodinky spadly do záchoda!" se hráč otočí dozadu a musí jít do podřepu. Takto vydrží až do chvíle, než na něj opět přijde řada a vyvolávač ohlásí "Hodinář hodinky vytáhl!" Kdo se dostane k vyvolávači nejdříve, a dotkne se ho, ukončí tuto fázi hry a nahradí vyvolávače. Pro ostatní to znamená, že se postaví za startovní čáru a čekají na zahájení nové hry, od nového vyvolávače.

Na hastrmana

Základní hrací území je pomyslný rybník, který má od středu k okraji aspoň 4 metry. Ten, kdo v rozpočítávání vyhrál úlohu hastrmana, je uprostřed rybníčku a dělá rukou pohyby, jako když vyšívá. Hastrman odříkává "Sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť". Kluci vbíhají do prostoru rybníčku a volají "Hastrmane, tatrmane, dej mi kůži na buben, budeme ti bubnovati, až vylezeš z vody ven". Děvčata mají jinou říkanku "Peru, máchám, mydlím plínky, dělají se mi bublinky". Hastrman se najednou rozběhne a chytá děti, které jsou v jeho rybníku. Koho plácne Hastrman dřív, než překročí hranici rybníka, musí do středové části rybníka a představuje dušičku. Když Hastrman posbírá všechny dušičky, hra končí. Ten, kdo nejdéle odolával Hastrmanovi převezme jeho roli a může začít nová hra.

Krvavé koleno

Děti stojí v kruhu, drží se za ruce a začínají zpívat "Jedna hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá hodina odbila, lampa ještě svítila" takto dojdou až do dvanácté hodiny. "Dvanáctá hodina odbila" a protože nastala hodina duchů, zvolají "lampa zhasla!" To je signál pro Krvavé koleno, což je hráč klečící uvnitř kruhu. Ten vyskočí a snaží se chytit prchající děti. Ve chvíli, kdy někoho dostihne, předá svoji úlohu novému krvavému kolenu. Děti v kruhu se mohou i úkrokem posunovat, tím se kruh bude otáčet a bude to pohybově zajímavější. Tuto hru jsme hrávali celé hodiny.

Cukr, káva

Opět jedna klasika, které jsme se něco nahráli. K této hře nejsou potřeba vůbec žádné pomůcky. Jeden vybraný hráč stojí cca 20 metrů od ostatních hráčů. Vybraný hráč se otočí k ostatním hráčům zády a rychle a nahlas odříkává: "cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum". V okamžiku, kdy slova odříkává a je k hráčům otočený zády, ostatní hráči vybíhají směrem k němu. Po odříkání slov se musí okamžitě zastavit. Vybraný hráč se rychle otáčí a snaží se zahlédnout jakýkoliv pohyb ostatních hráčů. Ten, koho zahlédne i v nepatrném pohybu, se musí vrátit na začátek. Vítězem se stane ten, kdo se k vybranému hráči dostane jako první. Vítěz v dalším kole nastupuje na jeho místo.

Rozpočítadla

Jak jinak rozdělit děti ve hře než rozpočítadlem. Také jsme je často používali.

Jeden, dva, tři

Rozpočítává se ukazováním na hráče po číslech a po slabikách "Jeden, dva, tři, my jsme bratři, který je to mezi námi, co si zalez do té slámy, ten, ten, ten, vyhoďme ho z kola ven!" Na koho padlo slovo "ven", ten je určenou osobou.

Jede vláček

Rozpočítává se tak, že se ukazuje na jednotlivé hráče po slabikách - "Jede vláček motoráček, kolik vozů asi má?" Ten, na kterého padne poslední slabika (má), řekne číslo a tím se dopočítá výsledná osoba.

Ententýky

Klasické rozpočítadlo. Opět rozpočítáváme po slabikách. Na koho ukážeme při poslední slabice, ten je určen. "Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z eletriky, bez klobouku bos, natloukl si nos. Boule byla veliká, jako celá Afrika!"

Tolik k hrám a rozpočítávadlům našeho dětství.

oo 1846 - Jan Kabát (*1821-1899) + Kateřina Pešatová (*1824)

• Marie (*1848) provdána za Františka Stibora z Bratříkovic
• Jan (*1849-1920) domkář na Svídí
• Anna (*1852) provdána za Jana Kroužila z Žemličkovy Lhoty
• František (*1855) oženil se s Annou Hejkalovou a měl dceru Marii
• Matěj (*1858-1934) mistr kovář v Chyškách
• Josef (*1860) 
• Antoníe (*1863)
• Josef (*1866) oženil se s Marií Hoškovou
• Antonín (*1868) oženil se s Annou Žemličkovou z Bratříkovic