Historie rodu Kabát z Klisince

Nejdříve se pokusím popsat, kde se Klisinec nachází. Klisinec je nevelká obec v okrese Písek, nedaleko Kovářova a pouhých 8 km od Milevska. Je posazen do kopcovité krajiny, plné rybníků, s roztodivnými jmény. Příkladem budiž názvy jako Beneška, Smíšek, nebo Žebráček.

Do Klisince se přiženil Matěj Kabát (*1699), který si jako vdovec bere Kateřinu Jeřábkovou, z Klisince č.3. Než dorazil do Klisince, žil v Krašovicích, kde měl s Marií Jechovou 9 dětí, poslední v roce 1747. S Kateřinou se vzali v roce 1760 a ještě ve svých 63 letech se Matěj dočká syna Františka (*1762-1811). V roce 1767 však Matěj umírá a malý Frantík zůstává jen s maminkou. Přestože si Frantík tatínka moc neužil, stal se prvním narozeným Kabátem, na území Klisince, a jeho potomci žijí v Klisinci dodnes. Mezi roky 1770 až 1772 a také 1781 až 1784 byla velká neúroda a hladomor, ale Frantík s maminkou to zvládli.

V roce 1784 si František bere dceru sedláka Kašpara, Eleonoru. S Eleonorou se dočkají celkem 10 dětí, které přesáhli hranice obce a rozšířili rod Kabát po okolí. Podívejme se na osudy jednotlivých dětí Františka a Eleonory. František, Josef l., Anna a Mariana mají jen krátký zápis v matrice. Josef ll. (*1793) se oženil s dcerou sedláka Kofroně, Annou a zůstávají hospodařit v č.p.3. Jan l. a Jan ll. umírají krátce po narození. Až Jan lll. (*1798-1855) má více štěstí. Jan si vezme Annu Pekárkovou, z místní chalupy č.10. Bydlet budou v hájovně, v č.15 a zde se jim narodí 5 dětí. Václav se stane krejčím v Dobrošově, ožení se s Barborou Jirouškovou, ale podle matriky se dočkal jen dcer a tudy cesta Kabátů dál nevede. Josef ll. s Annou měli dětí nejvíce a to 11. František se však nedočká vnoučat, neboť umírá v roce 1811, což je sedm let před narozením prvního vnoučka Josefa.

Pojďme se podívat na děti Josefa (*1793-1843) a Anny. Josefa, Jan l. a Anna l. brzy po narození umírají. Josef (*1818) se ožení v Milevsku s Kateřinou Královou a budou mít spolu 7 dětí. O Františkovi (*1820) víme jen to, že se narodil. Marie (*1824) se jako svobodná dočká syna Honzíka (*1850) a v roce 1856 se provdá za Františka Vlka z Níkovic. Josefa (*1827) se provdá za kameníka Josefa Klegora z Níkovic. Jan (*1830) se ožení s Barborou Vlkovou z Kuní. V Kuní zůstanou a narodí se jim zde 9 dětí. Kateřina (*1835) bude mít nejdříve dcerku Josefku, pak synka Frantíka a v roce 1860 se provdá za Františka Skálu z Níkovic. Ignác neboli Hynek (*1837) se živí jako krejčí, a ožení se v Praze s Annou Žampovou, která už má malou dcerušku Marušku. Hynek si nechá Marušku legalizovat, ale dalších dětí se nedočká, neboť umírá mlád 38 let. Poslední dcera Josefa a Anny je Anna (*1840), ta se provdá za Václava Bartůňka.

Přesuňme se teď do Klisince č.15, kde se usadili Jan (*1798) a Anna. Pouze u Josefa (*1840) nevíme kudy se vydal. Jan (*1830) se ožení s Kateřinou Kašparovou, dcerou chalupníka z Dobrošova. Zůstanou v Klisinci č.15 a budou zde mít 7 dětí. Josefa (*1834) bude mít nejdříve dcerku Marii (*1866) a v roce 1868 se provdá za Josefa Štědroňského, vdovce z Nevězic. František (*1836) se živí jako krejčí. Ožení se s Barborou Baštýřovou, původem z Kostelce. Zůstávají žít v Klisinci, kde se jim narodí synové Jiří (*1870-1870) a František (*1872). Rodičům Janovi a Anně se narodila také dcera Anna (*1843), která se provdá za Josefa Dědourka ze Lhoty.

Pokračujme v Klisinci č.3, kde působí Josef (*1818) s Kateřinou. První dcerka Marie (*1841) brzy umírá. Další dvě děti Josef (*1843) a Anna (*1844) mají pouze zápis o narození. Také druhá Marie (*1846) brzy umírá. Třetí Marie (*1847) bude mít mezi lety 1866-1879 pět dětí (Josef x, Alžběta, Anna, Marie, Barbora) a pak se provdá za Františka Pintu z Kovářova. Další dcera Josefa a Kateřiny Josefa (*1850) bude mít dcerku Františku (*1876), ale v témže roce se provdá za Františka Čapka z Kovářova. Poslední dítě Josefa a Kateřiny František (*1853-1854) se narodí v Milevsku, ale dožije se pouze 20 týdnů.

Dále pokračuje rod Kabátů pouze v Klisinci č.15 a tím pokračovatelem je syn Jana a Anny, Jan (*1830). Jak už bylo popsáno výše, bude mít Jan s Kateřinou sedm dětí, tak si je pojďme představit. První je dcera Marie (*1864), která se provdá za Petra Duška z Vesce. Druhá dcera je Antonie (*1866-1866). Třetí dcera je opět Antonie (*1868), která se provdá za vzdáleného bratrance Jana Kabáta ze Zlučína. Jejich společným předkem je prapradědeček Matěj Kabát (*1650) z Krašovic. Nakonec tento Matěj je společným předkem nás všech... Čtvrtý a pátý potomek Jana a Kateřiny jsou dvojčata Josef a Josefa (*1870). Malý Pepíček však umírá ve dvou letech, na zánět průdušek. Josefa se provdá za Františka Pešičku z Hostýna. Šesté dítě Jana a Kateřiny je Anastázie (*1872), která se provdá za Josefa Zítka, domkáře z Níkovic. Sedmé dítě Josef ll. zemřelo v 5 letech na záškrt (*1881-1886).

Další kapitolou je manželství zedníka Jana Kabáta ze Zlučína (*1866) a Antonie Kabátové z Klisince (*1867). Nejdříve spolu žijí ve Zlučíně, kde se jim narodí syn Josef (*1892). Josef se později ožení s Františkou Maškovou, a budou žít v Opařanech. V roce 1893 se Janovi a Antonii narodí druhý syn František, ale dožije se jen sedmi let a umírá na tuberu. Třetí se narodí Marie (*1896), která se provdá za Františka Jecha, krejčího z Krásné Hory. Čtvrtý se narodí syn Karel (*1899), který se ožení s Marií Novotnou a zůstanou v Klisinci č.15. Páté dítě je Alois (*1902), který se narodí už v Klisinci. Alois se později ožení s Marií Andělovou z Držkrajova.

Poslední odstavec je věnován Karlu Kabátovi (*1899), pokračovateli rodu Kabátů v Klisinci. Karel se oženil s Marií Novotnou, a přestože se od něj dočkáme pouze syna Karla (*1930), zapsal se nesmazatelně do historie obce. Stane se starostou obce Klisinec a jeho zápisy v kronice obce lze přiřadit k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v podobných kronikách četl. Karel byl zvolen starostou Klisince v tom nejtěžším možném období, při nástupu fašismu v roce 1934. Budiž jeho dobrou vizitkou, že ve volbách kandidoval za stranu lidovou, kdežto celých 38 % kandidátů bylo za stranu fašistickou, stejně jako dosavadní starosta, který se musel úřadu vzdát. Roku 1937 zemřel tatíček republiky, všemi uznávaný T.G. Masaryk. Za obec Klisinec šel v pohřebním průvodu Jan Kabát (*1866), otec popisovaného starosty obce. V roce 1939 umírá Antonie Kabátová, maminka pana starosty. Bylo to v prvním roce německé okupace Československa. V roce 1940 se podařilo postavit v Klisinci kapli, a to za přispění všech občanů obce. Kaple byla vybavena zvonem Václav, od Václava Novotného, který ho obci věnoval už před šedesáti lety. Zvon v kapli utichl 9. března 1942, kdy musel být sejmut a odevzdán říši, pro válečné úkoly. Poslední zvonění trvalo celou jednu hodinu. Zvon vyprovázeli občané Klisince ve smutném průvodu. Utichl jeho zvuk, který zde byl slyšet každou hodinu. Karel Kabát popisuje těžkou dobu okupace, život na přídělový systém a povinné odvody úrody. Dále popisuje v kronice situaci po heydrichiádě, kdy se provádělo časté zatýkání lidí. Právě v této době, v září 1942 za ním přišli dva ruští vojáci, v ruských uniformách a žádali o jídlo a cigarety. Karel je nejdříve odmítl, neboť se obával, že to je provokace a jde o německé špiony. Když odcházeli s nepořízenou, zželelo se mu jich a vybavil je tím, čím mohl. Byl to riskantní počin, ale vše dopadlo dobře. Nebyl zatčen. Koncem války, když se Němci stahovali z okupovaných území, museli i v Klisinci ubytovat dočasně německé uprchlíky, přestože je nikdo pod vlastní střechu nechtěl. Karel vypráví, jak v neděli 29. dubna 1945 začalo mohutné bombardování německých pozic. Cílem bylo vlakové nádraží v Milevsku a hlavní silnice, aby německá vojska nemohla hromadně ustupovat. Karel popisoval, jak šel k Dobrošovu na Brdo, na rozhlednu a pozoroval celou situaci. Viděl 17 velkých požárů, malých nepočítaně. Hlavně byla bombardována silnice i železnice od Dobříše na Písek, na které se pohybovaly kolony německých vojáků, vojenské techniky a uprchlíků. Druhý den dopadly na Klisinec i další obce letáky, ve kterých obyvatelstvo vyzýval maršál Malinovskij, aby ukrývali dobytek, potraviny a šactvo před Němci, třeba zakopáním do země, nebo schované v lesích. Karel dále popisuje, jak bombardování vlaků s prchajícími Němci bylo na denním pořádku, takže naši lidé spíše využívali jízdní kola, pokud potřebovali někam dojet. Praha vyhlásila 5. května povstání, tvořily se barikády, bojovalo se o každou ulici. To přenášel i Český rozhlas. Nadšení bylo i v Klisinci. Ihned začala sbírka potravin pro Prahu. Vše se převezlo do Milevska Národnímu výboru a odtud se pomoc vypravila na pomoc bojující Praze. Vědělo se, že v lesích kolem jsou ruští partyzáni a že konec okupace se blížil. Ten den hlásí rozhlas, že Plzeň byla osvobozena americkou armádou. V Klisinci se utvořil revoluční výbor, kterému předsedal Karel Kabát. Dne 9. května přišlo k starostovi obce 16 německých odzbrojených vojáků a žádali o nocleh a stravu. Byli v hrozném stavu. Někteří bosí a potrhaní. Spěchali za demarkační linii, do zajetí k americkému vojsku. Ubytováni byli v hasičské zbrojnici a najíst také dostali. Říkali, že pěšky putují od Moravské Ostravy, kde jich bylo ještě 80. U Benešova byli odzbrojeni partyzány. Hned 10. května ráno pokračovali směrem za Vltavu, kde byla demarkační linie. Dne 11. května se obcí roznesla zpráva, že ruská vojska jsou již v Milevsku. Ten den jsme toužebně vyhlíželi první ruské vozy. Kolem desáté hodiny dopoledne projížděla velká kolona německého vojska od Dmýštic ke Kovářovu. Spěchali za demarkační linii. V půl dvanácté přijíždí od Milevska ke Kovářovu první ruský vůz. Pak projíždí nepřehledná kolona ruských vozů. Mezitím od Klisína přes pole spěchá německá četa vojáků a mizí v lese Nohavě (dnes je tam obora Pekárkův mlýn). Ruská kolona jedoucí po hlavní silnici je obrovská. Jedou vojáci na koních, dělostřelectvo, otevřené vozy. Celkem asi 15.000 vojáků. Všichni jsou vítáni a je provolávána sláva ruské armádě. Všichni vítají naše osvoboditele. V tom se z Dmýštic ozve velká rána, hustý dým a střelba. Ještě bylo potřeba bojovat s Němci. V Dmýšticích vybuchl ruský muniční vůz a hořelo Stejskalovo stavení. Partyzáni zajali četu německých vojáků a vyslýchají je na návsi. V podvečer 11. května 1945 dorazil do Klisince první ruský vůz a v něm jeden staršina a jeden seržant. Se starostou probrali situaci, najedli se a odjeli ke svým vojákům. Po skončení války proběhly volby do místního Národního výboru. Předsedou byl zvolen Karel Kabát. Dne 6. června 1945 přijela velká kolona ruských vojáků. Kolem 18. hodiny projíždí kolona kolem rybníka Homole a zajíždí do lesa Za Homolí. Ten les patřil Josefu Mülerovi. Celý les byl proměněn ve vojenský tábor. Umístili sem asi 500 nákladních vozů a také 50 dělostřeleckých vozů, obsahujících "katuše". Vojáci si začali chodit do obce pro vodu. Z oblohy se spustil silný déšť. V devět večer si přijel pro starostu voják, že se má dostavit k veliteli do lesa. Velitelem bylo starostovi nařízeno, aby nechal ihned pokosit jetel na poli Antonína a Karla Kubíčkových, protože je potřeba dostat na pole kolonu vozidel maršála Koněva. Za účasti všech mužských sil obce se podařilo do půlnoci jetel odklidit. Druhý den přijíždí nákladní vozy a přiváží velké bedny a cisterny. V lese pana Vošahlíka byl vytvořen muniční sklad a v lese Josefa Kubíčka sklad oleje a benzinu. Kolem skladů je postaven plot, dřevěné domky a kolem hlídkuje ozbrojená stráž. V lese Za Homolí se kácí dřevo, les řídne. Prostor je uzavřen a nesmí tam žádný civilista. V obci se ubytovali důstojníci a s vojáky v lese jsou propojeni polními telefony. Dne 18. června odstupuje Karel Kabát z funkce předsedy Národního výboru. Už toho bylo na Karla moc a cítí se unaven. Zvolen byl nový předseda pan Vojtěch Kofroň. Karel Kabát zůstává ve funkci kronikáře obce.

Velkou událostí obce Klisince byla návštěva ministra techniky a také místního rodáka Dr. Aloise Vošahlíka. Za velké účasti byl tento rodák uvítán v Klisinci dne 20. července 1946. Pan ministr obdržel čestný diplom, bylo mu uděleno čestné občanství, pronesly se oslavné projevy a byl doprovázen k rodnému domu. Následující měsíc měl však pan ministr autonehodu a následkům poranění v nemocnici podlehl. Na tomto místě se s kronikářem Karlem Kabátem rozloučíme. Ještě dlouhá léta bude zapisovat události do kroniky. Zájemcům doporučuji navštívit archiv na tomto odkazu: https://digi.ceskearchivy.cz/130394/27