Generace 5

Pátou generací jsme plně nakročili do 18. století. Jak by řekl učitel dějepisu - nacházíme se v době vrcholného novověku. Na předešlé stránce je rozdáno šest karet se jmény, které budeme sledovat v páté generaci. Při kartách bývá v domácnosti často veselo. Veselé by mohlo být i povídání o rodu Kabát, neboť se nám počet osob utěšeně rozrůstá. Začněme potomky Matěje Kabáta (*1650). Nejstarší Jan (*1682) si v Porešíně roku 1706 bere Růženu Kotovou. Roku 1710 se jim v Krašovicích narodí dcera Anna. Ještě druhé dítě Jan (*1712-1712) se narodí v Krašovicích. Následně rodina začne hospodařit na Krchově a tam se jim narodí další děti. Třetí dítě je Dorota (*1713), čtvrtý Václav (*1716), pátý Josef (*1722-1722), šestá Marie-Magdalena (*1724), sedmý Jakub (*1726), osmý Jan (*1730), devátý Josef (*1731) a desátý František (*1732). Tady u Krchova se na chvíli zastavíme. V minulé kapitole nás upozornila Lucie Večerníková, že údaje v tereziánském katastru, z roku 1713, hovoří o značném úbytku zemědělské půdy Matěje Kabáta v Krašovicích. Když uvážíme, že se nejstarší syn Jan náhle usadil roku 1712 na statku v Krchově, dá se předpokládat, že došlo k prodeji pozemků v Krašovicích a nabytí pozemků na Krchově. Bohužel se nedá tato úvaha opřít o písemný podklad. 

Na předchozí stránce kroniky je soupis různých řemesel a povolání, jenž nás provázely po staletí. Některá se pomalu vytrácejí, jako například bednář, cestář, doškař, dráteník a barvíř. Pár jich také bylo nahrazeno stroji, jako švec, pradlena, tkadlec, soukeník, nebo mydlář. Sedlák měl často svého kováře, koláře, či zedníka. Stále bylo potřeba něco vyrábět, nebo opravovat.

Pojďme se podívat na dalšího syna Matěje Kabáta. Byl jím Václav (*1696). V roce 1722 si bere Kateřinu Šplíchalovou, z obce Rybníček. Stane se prvním Kabátem žijícím na území obce a sousedi mu neřeknou jinak, než Šplíchal. Hned v roce 1723 mají s Kateřinou syna Jana, v roce 1725 Marianu, pak Jakuba *1728, dále Pavla *1731, Kateřinu *1734, Vojtěcha *1736+ *1740. 

Matěj měl také syna Matěje (*1699), který si vzal v roce 1724 Marii Magdalenu Jechovou z Týnčan. Hned v roce 1724 se Matějovi a Marii narodí v Krašovicích syn František. Frantík umírá v roce 1725, ale v témže roce se narodí František II. I druhý Frantík umírá, tentokrát v roce 1726. V témže roce se narodí Dorota, pak Václav *1728, dále Josef *1730, pak Jan *1731, dále Magdalena *1734, pak Anna *1737 a poslední devátý je Jakub *1744. Po smrti Marie-Magdaleny se ještě Matěj oženil s Kateřinou Jeřábkovou z obce Klisinec. Bylo to v roce 1760 a ještě v roce 1762 se jim narodí František, takže se napotřetí Matěj syna Františka dočkal. Otci Matějovi bylo už úctyhodných 63 let. František se tak stane pokračovatelem rodu Kabát v Klisinci. Dobrou zprávou je, že se rod Kabát drží v Klisinci i dnes...

Na předchozí straně kroniky máme povídání o Janu Nepomuckém, což se hodí, protože první syn Matěje *1650, byl Jan. Posledním synem Matěje byl také Jan, ale z druhého manželství s Johanou Vohánkovou. Narodil se roku 1712 a s manželkou Annou se dočkali dcery Magdaleny. Více toho matriky nevydaly. Zbývá už jen jeden syn, a to Martin. Ten se narodil Matějovi a Johaně v roce 1709. Jak už bylo popsáno v minulé kapitole, Matěj umírá roku 1721 a hospodářství dočasně přebírá Matěj Kučera, tedy muž Martinovy tety. Martin získává grunt až v dospělosti, po smrti Matěje Kučery(+1731). V roce 1738 si Martin bere Kateřinu Trpkovou z Mezihoří. Hned v roce 1739 se jim narodí syn Jan, v roce 1740 dcera Kateřina a v roce 1741 syn Vojtěch. Vojtíšek umírá v lednu 1743 a Martin o pět měsíců později. Nesmíme zapomenout na dalšího Jana Kabáta. Ten se narodil Václavovi a Anně Říhové roku 1698 v Krašovicích. Byl to bratr Růženy, jejíž muž Matěj Kučera dočasně vedl hospodářství. Jan*1698 si před rokem 1722 vzal Annu, se kterou měli malého Václava *1722. V roce 1723 však Jan umírá a dalších dětí se už nedočkáme. 

Odbočme trochu stranou a opusťme generaci 5. Nyní se dostáváme do zajímavého období vlády Habsburků. Císař Karel VI. prosadil v roce 1713 zákon o nedělitelnosti habsburské monarchie, který zaručoval monarchii také ženským členům rodu. Díky tomuto zákonu se v roce 1740 mohla ujmout vlády Marie Terezie. Její manžel František Štěpán Lotrinský byl ve Frankfurtě nad Mohanem zvolen králem a v říjnu 1745 korunován císařem Svaté říše římské. O Marii Terezii následuje další strana kroniky.